Po dlouhém rozmlouvání a domlouvání, po strastiplných potížích s psími kašli a deštivým počasím, jsme se sešli, abychom alespoň částečně obnovili rodinné svazky. Vymyslela jsem malebnou trasu v Bystrci, kterou jsme samozřejmě nestihli projít, ale i tak jsme si to užili. Na psí louce jsme dali na rozehřátí pár minut míčkaření. Artuš samozřejmě chtěl víc ten házeč míčků než míček, sestřička Karduška torpédo byla 90% vítězka za tenisákem a bráška Atreiek za boha nemohl pochopit, o co u toho házeče vlastně jde. Procházka přírodní památkou Pekárna proběhla v poklidu a na závěr této relaxace Fíbo dopřál svém čumáčku bahenní koupel v  lesní kaluži.

Cestou k Žebětínskému rybníku musela být psiska na vodítku, protože vypustit smečku mezi ohrady s koňmi by byla vražda i sebevražda zároveň. Za rybníkem je rozsáhlé pole, kde jsme míčkovali, míčkohledali a zase míčkovali. Psiska jsme vyběhali a unavili. Mamča Abbey, aby šla příkladem pro své dětičky, se “ovoněla” přírodním parfémem v nedaleké zahradě a v pohodičce se šlo nazpátek. Abbey šla hned nedobrovolně na očistu do potoka, Artuš s Viky naopak dobrovolně. Rozloučili jsme se všeci na parkovišti, kde jsme ještě vyfasovali od Atreiovy paničky tenistky dvě bedny tenisáků. Nu, bylo to pěkné shledání, i nějaký obdiv jsme sklidili, když jsme se se smečkou šesti černých psů ploužili polem či lesem. Nechť se příště sejdeme opět v tak hojném počtu!